APRÍLOVÁ POHÁDKA

Prosim vás, lidi, nenechávejte si ty moje texty přežvejkat od umělý inteligence. A nebo si pak aspoň nemyslete, že víte, o čem píšu. Popravdě mě nenapadlo, že to někdo dělá, dokud mi to jedna pani neřekla. Že prej jí to díky tomu konečně docvaklo. To mě zaujalo. No, a tak sem to taky zkusila. A musim říct, že i když chatGPT jednotlivý myšlenky chytit dokázal a ty jeho významový halucinace byly docela zajímavý, tak celkově to fakt nesedí. Ale jako že vůbec. 

Já vim, že sou ty pohádky dlouhý a těžký na pochopení. A někdy tam taky píšu věci, po kterejch člověku neni dvakrát dobře. Ale zatim každej, kdo si z toho dokázal pro sebe něco vzít, to prej čet pozorně a většinou i opakovaně. Takže jesi nemáte čas, tak to prostě nečtěte. Neni to povinná četba.

Psala mi tuhle kámoška, že je to přesný a výborně napsaný. Všechny ty články. Takže svý čtenáře si to najde a nemusíte to bejt zrovna vy. A upřímně, ani si nemyslim, že váš život bude nějak extra ochuzenej, když minete moje moudra. Koneckonců chatGPT přirovnává moje psaní k Martinu Heideggerovi a toho taky nikdo normální nečte, že jo. 

A krom toho, chatGPT je pěkej lichotník, takže podobný srovnání sype z rukávu běžně - na požádání i bez něj. Sartre, Frankl, Rogers, Jung, Foucault, Goffman, Rosenberg, Harris, Krishnamurti... To se jeden hned cejtí taky jako velkej myslitel. A pak mu děsně záleží na tom, aby každej pochopil, jak to doprdele myslel. A ne, aby to chápal podle toho, co vyplivla nějaká AI.

Jednu věc teda ale ten chatbot odhad fakt na jedničku. Prej ty články působí jako by je psala jedna a tatáž osoba. Stejnej přístup k analýze lidskýho chování, stejnej vědeckej background, podobnej styl, jazyk, tón a rytmus. I přes rozdílný témata, který dokazujou univerzálnost myšlenkovýho rámce, je tam prej zřetelně vidět stejnej způsob psaní i myšlení. 

Tak víš co, botíčku? Teď ti ukážu, že poznáš leda tak hovno. Tahle pohádka je totiž jiná... 

Nejen, že neni psaná spisovně a uhlazeně, ale taky se zpronevěřuju všemu, o čem běžně píšu. Namísto šťourání se ve vlastnim nitru, tu řešim přijetí od čtenářů. Co řešim - dokonce se vaše vnímání snažim cíleně ovlivnit a zmanipulovat. A klidně píšu povýšeně, páč osobní důležitost tu naprosto válcuje jakejkoli kontakt s vlastní zranitelností. Jsem ztotožněná s každou svojí myšlenkou - nejvíc samozřejmě s těma o vlastní výmečnosti - a věřim dokonce i umělý inteligenci - teda dokud mě chválí. 

A víte co? Je to docela prima. Zvlášť když si představuju, že konečně ty moje bláboly budou číst davy. A budou mi pochlebovat. Jaká sem lidská a autentická a originální. A možná, když přidám pár peprnějších dvojsmyslů, získám i hezkou řádku mužskejch obdivovatelů. No a těch několik outlocitnejch chudinek, který to bude dráždit, pak prostě bloknu, ne asi.

A konečně to taky budu moct monetizovat. Protože takovejhle text jsem schopná vysmrknout za pár desítek minut. Což se vůbec nedá srovnat s hutnejma myšlenkama, kerý mi běžně trvá vysedět hodiny, dny a tejdny. A kerý pak stejně čte jen pár zoufalců, co všechny svý prachy už utratili za roky terapií a seberozvojovejch seminářů. Ale todle lidi číst budou. A rádi si zaplatí pár táců za konzultaci nebo za lístky na setkání, jen aby mě viděli naživo. No ne snad?

Takže beru zpět. Klidně si to nechte od AI převyprávět odstavec po odstavci. Co na tom, že to chatbot sice možná obohatí o všeobecný vědění, ale to podstatný mu unikne, protože prostě nemůže vstoupit do lidský mysli a pochopit něco, čemu se řiká vhled. Lidskou zkušenost, kerá je tak jedinečná, že univerzální encyklopedie jí fakt nenahradí. Mně už je to fuk. S psychologicko-filozofickýma pohádkama končim. 

Odteď už jen krátký, úderný a snadno stravitelný věci. Obsah na efekt. Hraná upřímnost, vyšperkovaná trochou vulgarity. Sem tam nějakej ten "au moment", aby to mělo šťávu a donutilo vás to poslat dál s pocitem, že je to hluboký. Ale žádný opravdický nepohodlí. Žádný nepříjemný pravdy. Žádný kecy o tom, že byste se měli zastavit a podívat se do sebe. To zdržuje. A bolí.

Čim míň to de do hloubky, tím víc lidí se v tom pozná. A čím obecnější to je, tím osobnějc to paradoxně působí. Takže win-win. Vy budete mít pocit, že ste něco pochopili a já zas, že mě někdo čte.

Tak příště čekejte něco jako: Jak rozpoznat toxický vztahy a manipulaci? nebo Praktický kroky k sebelásce a sebevědomí. A možná udělám i online kurz. Limitovaná nabídka, extra sleva do půlnoci... Znáte to. Dostanete pracovní listy, co nikdy nevyplníte a afirmace, kerý si budete opakovat do chvíle, než vás to začne srát. A založim i placenou komunitu, ať si máme kde povídat o tom, jak sme autentický a jak nás okolí nechápe.

A jesi se mi náhodou to ticho - co se z něj rodí nepohodlný věci - nepodaří v sobě překřičet, tak si možná někdy tajně napíšu něco po staru. Do šuplíku, samozřejmě. 

...

APRÍL 😄😄😄

A mimochodem, ten chatGPT jsem neoblafla. Stejně poznal, že jsem to psala já. Skutečnou autenticitu holt neschováš, ne asi ;-)