O MNĚ A POHÁDKÁCH

Milí čtenáři a čtenářky,

moc mě těší, že jste zavítali na čajový dýchánek se mnou. 

Tyto pohádky jsou výsledkem mé víc než třicetileté cesty k sobě sama, kdy jsem se nejdřív vlivem poměrně náročného dětství a dospívání "ztratila" a pak jsem byla "nucená" - tlakem mnoha psychických (potažmo fyzických) strádání - se ještě před dovršením dospělosti začít hledat... 

Přináším v nich ucelené poznání, ke kterému jsem (zatím) dospěla a které teprve nedávno získalo "tvar", který je možné sdílet a předávat jako inspiraci druhým.

Moje cesta byla ovlivněná jak mým formálním vzděláním - studiem sociologie, psychologie a pedagogiky na Karlově univerzitě - tak i dalším vzděláváním se zejména v oblasti filozofie a psychoterapie. 

Jedním z nejvýznamnějších procesů na této cestě byla pak tzv. sebezkušenost v rámci psychoterapeutického a několika dalších odborných výcviků, kdy jsem procházela osobní zkušeností v roli klienta. 

A mnoho o sobě jsem se naučila také během vlastní terapeutické práce s lidmi, přednášek pro rodiče nebo působení ve školách a školkách v rámci poradenských pracovišť. 

Zároveň jsem vždycky byla badatelkou a velkou fanynkou kvalitativního výzkumu, jehož metody se tak nějak přirozeně staly součástí mého běžného života. Takže i sklon vytvářet si a testovat nejrůznější hypotézy o světě a o životě, byl vždycky významným faktorem ovlivňujícím mou životní cestu.

Nedílnou součástí mého sebepoznávacího procesu bylo pak, samozřejmě, rodičovství. A nepochybně také víc než dvacetileté manželství a soužití s mým mužem. Nicméně, kdybych měla vybrat něco, co mě - na cestě k sobě - ovlivnilo asi úplně nejvíc, byla by to právě výchova a (domácí) vzdělávání našich čtyř dětí - tří dcer a syna.

A pak je tu ještě poměrně nedávná zkušenost, která se slovy popisuje jen velmi těžko. V duchovních praxích se o ní někdy mluví jako o rozpadu ega, ve spiritualitě pak jako o probuzení. Tak či tak, ani bez této zkušenosti by psychologicko-filozofické pohádky nevznikly.

Myšlenky, které předkládám ve svých pohádkách, nejsou obecnou pravdou ani návodem na život. Mají za cíl inspirovat a přinášet neotřelý způsob, jakým lze vnímat a prožívat svět - ať už ten zdánlivě vnější nebo náš vnitřní. Porozumění těmto pohádkám a využití principů, které popisují, může posunout prožívání člověka směrem k větší lehkosti, radosti, naplnění - a především k vnitřní svobodě.

Pohádky se věnují velmi různorodým tématům. Jejich poselství by se nicméně dalo shrnout do tří jednoduchých vět: 

Je to, co je. 

Nic není venku. 

Vše se děje samo.

Poselství, z mého pohledu tak prosté, jasné a obyčejné, ale zároveň jen těžko přijatelné. Jde totiž přímo proti tomu, na co jsme zvyklí. Mysl chce chápat, vysvětlovat, řešit, něco dělat, někam směřovat... 

Nicméně tyhle věty vedou spíš k zastavení než k pohybu. K vidění místo hledání. Jsou tichým ukazatelem na to jediné, co tu je a vždycky bylo. Ale ukazují tak přímo, že to mysl často nedokáže pojmout.

A proto vznikly psychologicko-filozofické pohádky - jako most mezi porozuměním myslí a tímto poselstvím.

Doufám, že se vám budou líbit a že se sem budete často a rádi vracet. A pokud to není zrovna váš šálek čaje, nevadí. Přeji vše dobré vám všem!

S láskou

Tera